Diastáza je rozestup přímých břišních svalů v místě linea alba. Linea alba je vazivový pruh táhnoucí se od mečovitého výběžku hrudní kosti až ke stydké kosti. Rozděluje přímý bříšní sval na pravou a levou část. Rozestup přímých břišních svalů lze diagnostikovat palpací při aktivaci tohoto svalu. Palpujeme mediální hrany přímého břišního svalu. Pokud je mezera mezi pravým a levým přímým břišním svalem větší než 2 cm, můžeme mluvit o diastáze břišní stěny viz obrázek níže.
Diastáza v těhotenství
Diastáza je během těhotenství fyziologický (přirozený) jev, kdy se rozestupují všechny svaly břišní stěny v místě linea alba. V důsledku růstu dělohy se svaly levé a pravé strany rozestoupí a vznikne mezi nimi mezera, kterou se obsah břišní dutiny vyklenuje ven. Tento rozestup má za cíl vytvořit prostor v dutině břišní pro rostoucí miminko. Po porodu by se břicho mělo postupně vrátit do původního stavu, ale pokud je vazivo a svalstvo břicha oslabené, pak to samo často nedokáže a je potřeba tento problém řešit pomocí fyzioterapie. Rozestup, který zakrývá pouze pobřišnice, tenká fascie a kůže, může přetrvávat i v období po porodu, a to nejčastěji u žen, kterým se v těhotenství výrazně zvýšila hmotnost a nadále přibírají i po porodu.
Už v těhotenství je vhodné šetrné cvičení šikmých břišních svalů, které usnadní svalům břicha po porodu rychlejší návrat do původního stavu. Rozhodně nedoporučuji posilovat přímé břišní svalstvo. Dle Prokešové (2018) bylo prokázáno, že nejčastěji diastáza vzniká kolem 21. týdne těhotenství. Do 6 týdnů po porodu má rozestoupené přímé břišní svaly 60 % žen, zatímco například 12 měsíců po porodu 32,6 %.
Diastáza u dětí
Diastáza se může objevit i u miminek a malých dětí. U novorozenců je běžná a do roka většinou sama vymizí, pokud jedinec projde správným psychomotorickým vývojem – tzn. přetáčí se ze zad na břicho a zpět, vertikalizuje se do kleku na čtyřech, leze, staví se postupně na nohy a začíná chodit.
Diastáza se vyskytuje i u některých dětí s vrozenými vývojovými vadami nebo vadným držením těla.
Diastáza po operacích, u sportovců a obézních
Ohroženi diastázou přímých břišních svalů jsou i pacienti po laparotomii (většinou jedna velká jizva na břiše), ale velmi často i po laparoskopii (několik malých jizev na břiše). Do této skupiny patří i pacientky, které rodily císařským řezem. U nich se většinou diastáza vyskytuje v okolí jizvy nad sponou stydkou.
U sportovců vzniká diastáza při nesprávném zapojování břišních svalů během cvičení, například při zvedání těžkých vah či při jejich nesprávné aktivaci během sportovních aktivit. Dochází tak k přetěžování přímého břišního svalu a nesprávné souhře celého břišního lisu, který poté netvoři oporu bederní páteři. To může způsobit další navazující obtíže což mimo diastázy může vést k častějším zraněním, bolestem zad a kloubů nebo ke vzniku hernie (kýly).
U osob obézních může vlivem vadného držení těla s nadměrným prohnutím (hyperlordózou) bederní páteře, zvýšeným vyhrbením hrudní páteře (hyperkyfózou) a předsunem hlavy a ramen vzniknout také diastáza. Tento stav je doprovázen zhoršenou funkcí bránice, oslabením svalů pánevního dna a břišních svalů.
Terapie u diastázy
Obecně platí, že by rehabilitace měla být zaměřena zejména na ovlivnění hlubokého stabilizačního systému a šikmých břišních řetězců, přičemž největší důraz klademe na aktivaci příčného svalu břišního a správný dechový stereotyp. Obvykle se začíná s dechovým cvičením, jehož cílem je optimalizovat práci bránice jakožto hlavního dechového svalu. Terapii je však nutné vždy sestavit na míru konkrétního pacienta.
V průběhu těhotenství mohou ženy při indikovaných stavech jako například pokročilá a vícečetná těhotenství, výhřezech plotýnek a podobně používat těhotenský pás, šátek, nebo se nechat odborně zatapovat pro mechanické zpevnění břišní stěny.
K chirurgickému řešení – abdominoplastice – se přistupuje u žen, které jsou rok a více po porodu a konzervativní léčba u nich neměla požadovaný účinek.
ZDROJE
PROKEŠOVÁ, Michaela, 2018. Strategie diagnostiky a léčby poruch po porodu císařským řezem z holistického pohledu. Umění fyzioterapie. 2(5), 35-45. ISSN 2464-6784.
KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, c2009. ISBN 9788072626571.
OPLOVÁ, Lucie a Ingrid ŠPRINGROVÁ, 2006. Role diastázy mm. recti abdominis při vzniku vertebrogenních poruch. Rehabilitace a fyzikální lékařství [online]. 13(4), 197-200. ISSN 1211-2658.
KUNZOVÁ, Karolina. Možnosti konzervativní terapie diastázy musculi recti abdominis. Praha: Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta, Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství, 2012.