Autor: admin

Diastáza je rozestup přímých břišních svalů v místě linea alba. Linea alba je vazivový pruh táhnoucí se od mečovitého výběžku hrudní kosti až ke stydké kosti. Rozděluje přímý bříšní sval na pravou a levou část. Rozestup přímých břišních svalů lze diagnostikovat palpací při aktivaci tohoto svalu. Palpujeme mediální hrany přímého břišního svalu. Pokud je mezera mezi pravým a levým přímým břišním svalem větší než 2 cm, můžeme mluvit o diastáze břišní stěny viz obrázek níže.

Zdroj: www.tuplertechnika.cz

Diastáza v těhotenství

Diastáza je během těhotenství fyziologický (přirozený) jev, kdy se rozestupují všechny svaly břišní stěny v místě linea alba. V důsledku růstu dělohy se svaly levé a pravé strany rozestoupí a vznikne mezi nimi mezera, kterou se obsah břišní dutiny vyklenuje ven. Tento rozestup má za cíl vytvořit prostor v dutině břišní pro rostoucí miminko. Po porodu by se břicho mělo postupně vrátit do původního stavu, ale pokud je vazivo a svalstvo břicha oslabené, pak to samo často nedokáže a je potřeba tento problém řešit pomocí fyzioterapie. Rozestup, který zakrývá pouze pobřišnice, tenká fascie a kůže, může přetrvávat i v období po porodu, a to nejčastěji u žen, kterým se v těhotenství výrazně zvýšila hmotnost a nadále přibírají i po porodu.

Už v těhotenství je vhodné šetrné cvičení šikmých břišních svalů, které usnadní svalům břicha po porodu rychlejší návrat do původního stavu. Rozhodně nedoporučuji posilovat přímé břišní svalstvo. Dle Prokešové (2018) bylo prokázáno, že nejčastěji diastáza vzniká kolem 21. týdne těhotenství. Do 6 týdnů po porodu má rozestoupené přímé břišní svaly 60 % žen, zatímco například 12 měsíců po porodu 32,6 %.

Diastáza u dětí

Diastáza se může objevit i u miminek a malých dětí. U novorozenců je běžná a do roka většinou sama vymizí, pokud jedinec projde správným psychomotorickým vývojem – tzn. přetáčí se ze zad na břicho a zpět, vertikalizuje se do kleku na čtyřech, leze, staví se postupně na nohy a začíná chodit.

Diastáza se vyskytuje i u některých dětí s vrozenými vývojovými vadami nebo vadným držením těla.

Diastáza po operacích, u sportovců a obézních

Ohroženi diastázou přímých břišních svalů jsou i pacienti po laparotomii (většinou jedna velká jizva na břiše), ale velmi často i po laparoskopii (několik malých jizev na břiše). Do této skupiny patří i pacientky, které rodily císařským řezem. U nich se většinou diastáza vyskytuje v okolí jizvy nad sponou stydkou.

U sportovců vzniká diastáza při nesprávném zapojování břišních svalů během cvičení, například při zvedání těžkých vah či při jejich nesprávné aktivaci během sportovních aktivit. Dochází tak k přetěžování přímého břišního svalu a nesprávné souhře celého břišního lisu, který poté netvoři oporu bederní páteři. To může způsobit další navazující obtíže což mimo diastázy může vést k častějším zraněním, bolestem zad a kloubů nebo ke vzniku hernie (kýly).

U osob obézních může vlivem vadného držení těla s nadměrným prohnutím (hyperlordózou) bederní páteře, zvýšeným vyhrbením hrudní páteře (hyperkyfózou) a předsunem hlavy a ramen vzniknout také diastáza. Tento stav je doprovázen zhoršenou funkcí bránice,  oslabením svalů pánevního dna a břišních svalů.

Terapie u diastázy

Obecně platí, že by rehabilitace měla být zaměřena zejména na ovlivnění hlubokého stabilizačního systému a šikmých břišních řetězců, přičemž největší důraz klademe na aktivaci příčného svalu břišního a správný dechový stereotyp. Obvykle se začíná s dechovým cvičením, jehož cílem je optimalizovat práci bránice jakožto hlavního dechového svalu. Terapii je však nutné vždy sestavit na míru konkrétního pacienta.

V průběhu těhotenství mohou ženy při indikovaných stavech jako například pokročilá a vícečetná těhotenství, výhřezech plotýnek a podobně používat těhotenský pás, šátek, nebo se nechat odborně zatapovat pro mechanické zpevnění břišní stěny.

K chirurgickému řešení – abdominoplastice – se přistupuje u žen, které jsou rok a více po porodu a konzervativní léčba u nich neměla požadovaný účinek.

ZDROJE

 PROKEŠOVÁ, Michaela, 2018. Strategie diagnostiky a léčby poruch po porodu císařským řezem z holistického pohledu. Umění fyzioterapie. 2(5), 35-45. ISSN 2464-6784.

KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, c2009. ISBN 9788072626571.

OPLOVÁ, Lucie a Ingrid ŠPRINGROVÁ, 2006. Role diastázy mm. recti abdominis při vzniku vertebrogenních poruch. Rehabilitace a fyzikální lékařství [online]. 13(4), 197-200. ISSN 1211-2658.

KUNZOVÁ, Karolina. Možnosti konzervativní terapie diastázy musculi recti abdominis. Praha: Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta, Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství, 2012.

Správný sed u počítače

Už Vás někdy bolela zádapo dlouhém sezení u počítače? Pak je tento článek právě pro Vás!

Co je míněno pod pojmem správný sed? Myslíme tím takové nastavení segmentů těla, které co nejrovnoměrněji absorbuje zátěž, která při sedu vzniká.

Jak tedy správně sedět?

Pojďme na to od spodu. Chodidla by měla ležet celou plochou na podlaze, kotníky přímo pod koleny a na šířku pánve od sebe, abychom měli stabilní oporu. Důležitou věcí, která je často opomíjena je správné nastavení kyčlí, které by měl být výše než kolena. Právě vztah kyčle a kolene je rozhodující pro nastavení pánve. Ta by měla být v neutrální pozici a tvořit stabilní základnu pro bederní páteř.

Správný sed by měl při pohledu z boku vypadat tak, že nám pomyslná olovnice prochází středem ucha, ramenem a kyčlí.

Výška pracovního stolu by měla umožnit oporu předloktí bez nutnosti předklonu a zachování uvolněných ramen a šíje.

Horní hrana monitoru počítače by měla být ve výšce očí, aby pohled směřoval jen lehce šikmo dolů viz Obrázek 1.

Obrázek 1.- správné nastavení pracovního prostředí

Změna natavení pracovního prostředí se dá často realizovat jen s pomocí externí klávesnice, krabic a zakoupením vhodné židle jak je patrné z našich fotografií.

Je vhodné využívat pro sed nějakou pomůcku?

Kromě nastavení židle a pracovního stolu doporučuji využití bederní role. Je to pomůcka, která se připevní na židli v oblasti bederní páteře a upomíná na neutrální nastavení pánve a nespadne při vstanutí. Dříve, než se rozhodnete do této pomůcky investovat doporučuji si sed s oporou bederní páteře vyzkoušet. Můžete využít například stočený ručník nebo overball. Opora Vás bude na napřímení upomínat, když pustíte korekci sedu z hlavy při pracovním vytížení viz Obrázek 2. Nevýhodou je, že overball při každém vstanutí spadne. I u správného sedu platí, že každé tělo je jedinečné a zrovna Vám nemusí sed s oporou bederní páteře vyhovovat.

Obrázek 2.- opora bederní páteře s overballem a správná výška kyčlí

Je vhodné sedět u práce na gymnastickém míči?

Ne! Gymnastický míč je vhodný k sezení při cvičení na aktivaci hlubokého stabilizačního systému. Při práci se koncentrujeme na zadaný úkol a nemáme prostor se věnovat správnému nastavení těla. Z tohoto důvodu nelze sed na míči při práci doporučit.

Jinak je tomu po práci, to mohu míč vřele doporučit jako skvělou kompenzační pomůcku.

Co se děje při nesprávném sedu?

Při nesprávném sedu dochází k přetěžování určitého segmentu, který se postupem času projeví jako bolest. V této přetěžované části těla dochází k poruše prokrvení a zvyšuje se napětí svalu, vznikají spoušťové body (triggerpointy), postupně dochází ke zkracování tkání. Naopak některé svalové partie (např. spodní fixátory lopatek) zapojujeme při sedu minimálně a ty pak ochabují. Výsledkem výše popsaného může být charakteristické porušení svalové rovnováhy horní poloviny těla označované také jako horní zkřížený syndrom nebo bolesti hlavy z přetěžovaného šíjového svalstva viz Obrázek 3 a 4

Obrázek 3.- přetěžování šíjového svalstva a bederní páteře při nesprávném sedu

Nevhodný sed se neprojevuje pouze přetížením šíjového svalstva, ale také zvýšenou zátěží bederní páteře viz Obrázek 3 a 4.

Obrázek 4.- přetěžování šíjového svalstva a bederní páteře při nesprávném sedu

Tato dlouhodobá statická zátěž má vliv nejen na svaly a vazy, ale také na meziobratlové ploténky. Ty jsou vlivem špatného rozložení tlaků přetěžovány, rychleji se opotřebují a dochází snadněji ke vzniku výhřezů meziobratlových plotének.

Pokud tedy sedíme správně, vůbec se u nás tyto změny nemusí projevit nebo alespoň minimalizujeme jejich intenzitu. Jako prevence se doporučuje sed přerušovat, pokud to charakter práce dovolí. Je vhodné od stolu vstát, projít se a provést několik základních protahovacích cvičení viz Obrázek 5, 6 a 7, alespoň několikrát denně.

Obrázek 5.- protažení vzpřimovačů krční páteře

Obrázek 6.- protažení trapézových svalů

Obrázek 7 – protažení bederní páteře

Vhodnou alternativou jsou také stoly, které umožňují práci vstoje. Optimální je sed a stoj v průběhu pracovní doby střídat viz Obrázek 8.

Obrázek 8.- Správné nastavení pracovní plochy při práci vstoje

Co můžu dělat ve svém volném čase?

Skutečnost je taková, že lidské tělo není stavěno na statickou zátěž v podobě dlouhodobého sedu, nýbrž na pohyb. Z toho vyplývá, že dlouhodobý sed i když bude v optimálním nastavení, povede po určitém čase k rozvoji negativních změn popsaných výše. Je proto nutné zatížit ochablé svaly a zkrácené naopak protáhnout vhodným kompenzačním cvičením. Vhodná je také jakákoliv pravidelná sportovní aktivita, která vede k narušení jednostranné zátěže a uvolnění stresu. Na kompenzační cvičení se můžete těšit v příštím článku.

Mgr. Ondřej Smolka

Léčba bolestí zad podle Robina McKenzie je založena čistě na mechanické bázi. Terapeuti, kteří tuto metodu využívají se snaží mírnit obtíže pacienta opakovanými pohyby. Hlavním cílem terapie je najít vhodný pohyb, který by redukoval pacientovy symptomy. Při vhodně zvoleném pohybu by mělo docházet k odblokování segmentu (posunu ploténky na její správné místo), ústupu obtíží v končetinách a návratu pohyblivosti páteře.

Na začátku probíhá vstupní vyšetření na základě, kterého se terapeut pokouší najít směrovou preferenci.  To je pohyb, kterým dochází k redukci bolestí. Vstupní vyšetření je komplexní a terapeut si tak dokáže vytvořit dobrou představu o pacientově pohybové zátěži. Směrovou preferenci se nemusí podařit najít hned při prvním sezení. Terapeut by však k jejímu nalezení neměl potřebovat více než 3 – 5 sezení.

Důležitou součástí léčebného procesu je pacient sám.  Musí se na léčbě aktivně podílet, při blokádách segmentů se doporučuje cvičení co 3 – 4 hodiny.  Cílem této metody je naučit pacienta zvládat své obtíže vlastními silami. Nedílnou součástí je edukace o zátěži ploténky, při různých pohybech. Pacient si pak dokáže lépe problematiku představit a nevhodné pohyby eliminovat. Mezi nejdůležitější součásti autoterapie patří korekce sedu a správné zvedání břemen.

Mechanická terapie je metodou volby pro všechny pacienty, kteří zvažují operativní řešení svých obtíží.

Nejen pacienti s obtížemi páteře mohou profitovat s cvičení dle McKenzie. Metodika se zabývá léčbou i jiných kloubů. Snaží se využívat nejnovějších vědeckých poznatků, např. při léčbě bolestí úponů svalů (tenisový loket, skokanské koleno atd.)

Mgr. Ondřej Smolka

Literatura:

MCKENZIE, Robin. Část A bederní páteř. The McKenzie InstituteInternational. Raumati Beach 5255.

MCKENZIE, Robin. Část B krční a hrudní páteř. The McKenzie InstituteInternational. Raumati Beach 5255, 2014.

MCKENZIE, Robin. Část D Mechanická Diagnostika a Terapie Rozšíření o další postupy – Krční a Hrudní páteř a Horní končetiny. The McKenzie InstituteInternational. Raumati Beach 5255.

MCKENZIE, Robin. Část C Mechanická diagnostika a terapie Rozšíření o další postupy – bederní páteř a dolní končetiny. Raumati Beach 5255.